Mechanická láska - 7 díl

7

31 říjen 3021 Tokijská policejní stanice 10:30

Harold nervozně chodil po kanceláři kapitána Hiro Fujity. Kapitán hleděl na složky k případu vraždy Yorokobi, kterou vyšetřoval poručík Adam Miller a přidělený android z Mecha Empire - Mecha člověk Conan Tamaki. Poručík Adam Miller, kterého všichni oslovovali Harold se díval skrze žaluzie v prosklené kapitánově kanceláři a nervózně procházel.

„No, tak jak jde vyšetřování Harolde. Koukám, máte z pitvy potvrzeno, že ten Macudo, byl opravdu předávkován inhalátorem tak, aby došlo k srdeční zástavě, .... " četl zápisy ze složek kapitán. Bylo vidět, že ho po místnosti procházející poručík dost znervózňoval.

„Co ta dcera, vypovídala něco, je tu psáno, že mu v baru pomáhala, ...?"

Harold se zastavil ze svého procházení po kapitánově kanceláři. "Akira" hned si vzpomněl na její jméno. Její jméno mu stále od včerejší noci běhalo v hlavě a nemohl se zbavit myšlenky na ní.

„Je to učitelka v mateřské školce, pár bloků odsud, .. V baru jen vypomáhala a přivydělávala si. S otcem měla běžný vztah, neví, kdo by mohl jejího otce zabít, dluhy neměl, v drogách nejel, nic ... prostě nic ... Zatím na tom s Conanem pracujeme" odpověděl Harold

„Byly tam jen samý Mecha a co se prověřilo, zatím nejsou stopy ani k zákazníkům baru, navíc každé dvě hodiny se promazává paměť jak sex botům  tak i na kamerách nic nebylo" bylo vidět na Haroldovi tváři, že je zklamaný, že zatím k případu nic nemají.

Místnosti hlučel stropní větrák. Bylo zde dusno k padnutí, aspoň si to Harold myslel. Trochu si povolil knoflíčky u košile a povolil si špatně uvázanou kravatu, kterou si ráno na rychlo uvazoval. Nechtělo se mu odcházet do práce, nechtělo se mu odcházet vůbec. Celá noc s Akirou byla jedno velké překvapení.

„A jak ti jde práce s tím Mechou?" zeptal se Fujita.

Harold neodpověděl zamručel si něco pro sebe, bez jasné odpovědi pozoroval skrze žaluzie chod na policejní stanici.

„Musíš mu dát šanci Harolde, je to to nejlepší co na stanici máme k dispozici. Je to špička. Společnost Mecha Empire do něj vkládá hodně. " nadšeně dodával Fujita.

„Říkáš špička, jo ...?" zamumlal si a díval se ven z kanceláře. Jeho zrak spočinul  právě na Conana, který vzal malou hračku ze stolu. Malé kuřátko na klíček, které měl poručík Miller na svém stole.  Byla to hračka z automatu, už ani nevěděl, proč a od koho jí má.

Conan vzal do rukou plastové kuřátko a otáčel klíčkem, položil opatrně kuře na stůl a hračka začala skákat do předu a drobným zobáčkem ťukala o stůl. Conan se usmíval jak malé dítě, ... Pozoroval s napětím malé kuřátko, které po natáhnutí se procházelo po stole.

„Mecha Empire nám ho sem poslalo, aby nám pomáhal, je speciálně naprogramovaný, měl by sis o něm něco přečíst" připomněl mu kapitán tu brožuru o Mecha člověku Conanovi, kterou ještě nečetl.

Hiro Fujita vstal ze své pracovní židle u stolu a šel blíže k poručíkovi. Měl pocit, že ho vůbec neposlouchá, zahleděn na dění venku.

Přiblížil k Haroldovi, aby viděl na co se dívá skrze žaluzie. Zahlédl Conana jak stojí a pochechtává se nad nějakou malou věcí, co skáče po stole.

Conan stál a díval se, kuřátko spadlo z hrany stolu dolů. Stál a jen dal hlavu dolů, poklekl a vzal hračku do dlaně. Kuřátko ještě třepalo slabě nožičkami, protože strojek byl ještě natažený. Položil kuřátko zpět na desku stolu, ale hračka se okamžitě převalila na stranu a dál už nehýbala. Kuřátko se rozbilo při pádu ze stolu. Byla to křehká plastová hračka.

Conan se vyděšeně podíval na rozbitou hračku. Znovu postavil hračku a hračka zase spadla. Vzal jí do rukou a natáhl jí klíčkem, jako před tím. Postavil kuřátko na stůl a čekal, až zase začne hopsat a ťukat zobáčkem. Nic. Nic se nedělo.

Conan rázem zesmutněl a nechal položenou hračku na stole a odešel.

„Co přesně do něj Mecha Empire nahrálo? " zeptal se Harold, zavrtěl naštvaně hlavou, měl po hračce, kterou mu android rozbil. Podíval se na supěně na kapitána, jako kdyby hračka kuřete byla tím nejdůležitějším.

Kapitán trochu zklamaně a nechápavě porovnal žaluzie a nebyl si jistý co odpovědět.

Harold vzal za kliku kanceláře  a měl se k odchodu. Kapitán ho ještě poplácal po ramenu a dodal   „Uvidíš, je to špička" pochlácholil opět Mecha člověka a nechal Harolda odejít.

Conan se snažil všechno pospojovat dohromady. Z toho mála co měli a věděli, mu trochu jeho systém napovídal, že by měli zaměřit pozornost na rodinu. Rodinu zavražděného Macudy. Kolem právě procházel Toru Sasaki, který si ho přísným pohledem prohlédl. Conan by byl rád,kdyby se jeho stolu vyhnul, ale Sasaki rád vyprovokovával druhé a vyhnout se Conanovi neměl vůbec v plánu.

„Aáá, náš plastikový policejní detektiv!" zvolal Sasaki dost hlasitě, tak aby se všichni podívali na Conana. Toru Sasaki přistoupil k jeho stolu.

„Neumíš pozdravit!?" dožadoval se pozornosti a vztekle mu shodil ze stolu dokumenty s poznámky a složkami k vyšetřování. Desky spadli na zem a z nich vypadly fotografie z vyšetřování. Conan se hned sehnul na kolena a začal vše dávat zpět do desek.

Sasaki toho využil, když viděl Conana předkloněného. Přiblížil se a velmi silně ho praštil do zad. Tak silně, že Conan poklekl na zem úplně, přímo k nohám detektiva Sasakiho.

„Šmejde mechanickej, pamatuj si, že přede mnou se budeš plazit a zdravit mě, říkat ano pane, jasné!" šikanoval ho Sasaki.

Sasaki si vždy myslel, že mu vše projde. A také procházelo. Měl vlivné rodiče. Díky velkému vlivu rodičů si Sasaki myslel, že mu to tady patří a může vše. Sasaki si však veškerou svou zlobu zkoušel hlavně na Mecha, které nenáviděl. Mecha totiž nikdo neměl rád. A tak mu vše tiše procházelo.

Conan ucukl a dal vše zpět do desek. Sasaki se přidržoval jeho rohu stolu. Conan položil desky a drkl do jeho zápěstí silně, že se Sasaki pustil stolu a zavrávoral.

Detektiv se naštval nad jeho opovážlivostí. Chytil mladého Mechu za košili, začal s ním cloumat, odstrčil ho prudce od sebe a vrazil mu silou pěstí do obličeje.

Conan se instinktivně chytil za obličej a cítil palčivou bolest. Mecha díky mnoho neuro částicím na svém bio těle cítili bolest podobnou lidem. Né však v takové intenzitě jako tomu bylo u lidí. Ucítil jak mu z nosu vytéká červená tekutina nazývaná krev. Krev, která se proháněla jeho mechanickým tělem. Ucítil v sobě vztek , měl chuť mu to okamžitě vrátit. Nemeškal ani vteřinu a rozhodl se ránu opětovat. Silně napřáhl a vrazil Sasakimu pěst. Jeho nepřítel se však šikovně vyhnul úderu. Chytil Conana za hruď a hodil s ním o zem. V Conanovi se mísil vztek i bolest a také ponížení. Lidé ze stanice vše tiše pozorovali a šeptali si.

Conan ležel na zemi se zkrvavenou košilí. Kolem šel zrovna důstojník Kioshi Namato a viděl co se stalo. Opatrně chytil Conana a pomohl mu na nohy. Ten pomalu vstal.

„Kašli na něho Conane!" řekl přátelsky, ale s důrazem Namato. Věděl, že jít proti Toru Sasakimu bylo zbytečné.

Sasaki se na oba znepřáteleně a posměšně zazubil, porovnal si oblečení.

„Dej si na mně bacha, hajzle mechanickej!" zvolal ještě a odešel ze služebny.

Namato se podíval na mladého androidího detektiva, který byl o pár let mladší než on sám. Díky Conanovi, už nebyl jediným mlíčňákem na stanici. Kioshi se pousmál a podal přátelsky papírové kapesníčky Mechovi do rukou.

„Měl by sis dát na to led, zastaví ti to krvácení"

Conan očima poděkoval a zasedl za svůj stůl. Podíval se na ruce. Prsty měl od krve, ta byla i na jeho bílé upravené košili.
...

Harold právě zasedl ke svému stolu a pustil si pracovní terminál. Conana úplně přehlídl. Až po malé chvilce si všiml svého parťáka, že si drží papírovou utěrku na nose. Harold se podivil a pokýval nechápavě hlavou, podíval se na svůj terminál a pak znovu na Conana.

„Co jsi dělal?" zeptal se a fascinovaně pozoroval krev na rukou Mecha člověka. Věděl, že androidím tělem proudí tekutina podobná lidské krvi, ale krvácet robota viděl poprvé.

Mecha Empire vyráběla androidy podobné lidem ve všech směrech. Krev androida poháněla biosyntetické orgány podobným těm lidským.

Docela ho zajímalo, proč mu teče krev z nosu. Conan se na něj podíval, utřel si ještě nos a hodil papírový kapesník do koše pod svým stolem. Povzdechl si.

„To Sasaki!" vyhrkl ze sebe naštvaně Conan. Jeho hlas zněl jako, když se malé dítě snaží žalovat. Byl naštvaný, ale nejvíce sám na sebe.

Harold dal oči v sloup. Opravdu pochyboval o serióznosti společnosti Mecha Empire. Jak mohla dát jméno Conan takovému klukovi. Rozhodně jako mýtický hrdina tohle ucho nevypadalo. Pomyslel si pro sebe a šel si uvařit kávu.

Goru Aikawa, byl Haroldův velmi dobrý kamarád, dalo by se upřímně říct, že to byl jeho přítel už řádku let. Goru pracoval u Tokijské policie už velmi dlouho a Harolda znal velmi dobře. Věděl a poznal na Haroldovi mnohé jeho pocity.
I když se je Harold vždy snažil maskovat za svou maskou tvrdého poldy. Goru mu byl vždy na blízku po té tragické události, která se Haroldovi stala. Poručík nebyl dříve takový jaký je dnes. Byl to veselý a optimistický muž. Dnes je nesvůj, nervózní, podrážděný a sarkastický, možná i skeptický k celému světu.

Goru přistoupil k Haroldovi

 „Tak jak ti jde práce s tím Mechou? "zeptal se zvědavě

Harold se zamračil, už ho štvali ty věčné dotazy na Mechu, ... 

„Je to prostě Mecha! Myslíš si, že jsem z něho odvázanej, štve mě" řekl dost upřímně Harold.

„Třeba nebude tak špatný, je to přeci nejnovější model Mecha člověka" oznámil Goru a usrkl z plastového kelímku minerálku, kterou držel v ruce. Voda v Tokiu nebyla z vodovodu příliš dobrá. Byla čistá, měla však zvláštní pachuť chloru . Měli jste při pití pocit, že pijete vodu z bazénu. Lidem však Tokijská voda z vodovodu nikdy neublížila, jen nebyla příliš dobrá a tak si každý kupoval minerálku a nebo vodu převařoval.

Harold se ironicky pousmál na Aikawu. Každý vyzdvihoval jak je Conan špičkový android, on ho viděl úplně jinak. 

„Goru, je mi jedno zda je to nejnovější a nejlepší model. Pořád je to jen Mecha,  nic víc! řekl s důrazem.

„Jestli k němu cítíš nějaké sympatie, zmíním se kapitánu Fujitovi, že máš zájem pracovat s Conanem. Tím mazánkem Mecha Empire" dořekl Harold, udělal si kávu a odešel ke svému stolu.

Goru Aikawa jen nechápavě zavrtěl hlavou. Věděl, že Harold Mecha lidi rád opravdu nemá. Mecha nemělo rádo mnoho lidí, přesto byli nesdílnou součástí života lidí po celém světě.

rušné ulice Tokia, 14 :10 

Conan Tamaki právě zastavil svůj air vůz v rušné hlavní Tokijské čtvrti. Vystoupil z auta a rozhlédl se. Byl kousek od svého městského bytu, který měl od Mecha Empire. Měl to tu rád. Když by to mohl takto nazvat. Měl rád pohyb a akci. Zde to hodně žilo. Byla tu velká energie pohybu. Neuměl své pocity vyjádřit, ale cítil se spokojeně, když měl kolem sebe nějaký pohyb a akci. Byl rád, když se necítil sám.

Conan se samoty bál. Cítil se velmi zvláštně až možná zklíčeně. Tyto pocity by asi jako Mecha - člověk neměl cítit, ale přesto je v sobě měl. Ke strachu nebyl naprogramován.

Namířil k obchodu s názvem Oprava androidů 24 hod. Trochu nad tím názvem popřemýšlel, ....
Lidé Mecha rádi neměli, přesto jim věnovali hodiny a dny. Každá minuta patřila dnes v roce 3021 umělému životu. Bez Mecha - lidí, by lidé už žít zřejmě neuměli. Nešlo to.

Nad dveřmi zacinkal malý zvoneček. Conan se podíval po zvonku a zavřel za sebou staré vrzající dveře. Servisní prodejna se zdála být malá.
Takových to servisů pro androidy bylo celé město, v každé městské čtvrti byli nejméně dva takové servisní obchody. Lidí zde mohli zakoupit bio - komponenty, mohli nechávat své Mecha pravidelně testovat. Což bylo povinností každého majitele Mecha - lidí.
Conanův pohled ulpěl u nabíjecího stojanu ve kterém stál Mecha - člověk. Vysoký se snědou pletí, svaly a krátkými kudrnatými vlasy v servisní uniformě. Byl to Mecha - člověk s funkcí dělníka. Multifunkční dělník vhodný pro práci na zahradě, stavbách, ...

K malému dřevěnému pultu přišel majitel obchodu Minoru Kimora. Prohlédl si se zvláštním pohledem v očích příchozího zákazníka 

„Přejete si, pane?" řekl uctivě Kimora.

„Ty jsi Mecha?" Všiml si vyšité nášivky loga Mecha Empire, kterou měl Conan na saku.

Co tu chceš!? řekl už zcela jiným tónem.V jeho hlase byla nechuť. 

Conan na to nereagoval, podíval na majitele obchodu, nebyl dotčený jeho přístupem. Byl tu pracovně. Výhodou jeho programového softwaru bylo, že neměl lidské emoce, a tak si spoustu věcí k sobě tolik nebral, nepřipouštěl. I když v posledních pár dnech se cítil plně nevyužitý a opovrhovaný. Dnešní ráno na stanici se také nevydařilo.Střet s detektivek Toru Sasakim byl nepříjemný. 

Věděl, že emoce zbytečně zahltí jeho systém vjemy, které nechápal a vlastně ani chápat neměl. Nebylo to jeho úkolem. I když od Harolda odtažitost cítil velmi výraznou a ta ho jistým způsobem až urážela.
Harold byl jeho společník, měl být jeho parťákem. Poručík Miller, byl člověk a on jen Mecha a to mu dával na každém kroku znát.
Pro poručíka Millera, byl vždy jen ten Mecha ...

„Jmenuji se Conan Tamaki, jsem Mecha - člověk společnosti Mecha Empire, jsem detektiv Tokijské policie, .... " představil se Conan a ukázal pyšně svůj odznak na klopě s ID číslem.

Kimora ustoupil o krok dozadu a prohlížel si zvědavě Mechu před sebou. Už dlouho neviděl tak dobře provedeného Mechu. Vídal každý den umělý život, ale tento Mecha byl už na první pohled mimořádně povedenou prací.

„Říkáš detektiv jo?" podivil se. Věděl, že Tokio má Mecha - lidi v řadách policejních složek, ale byli to pouhý pochůzkáři, ale o Mecha detektivovi ještě nic zatím neslyšel.

„A co bys rád?" řekl již vlídněji. Bylo pravidlo androidům nevykat. Neměli žádná práva a neměli osobnost. Tykalo se všem "Andíkům"

Conan se rozhlížel. Za zády pana Kimory, byla vidět dílna. Stáli v ní stáli Mecha - lidé a bylo tam mnoho částí jejich těl a torz androidích těl. Bylo to až děsivé. Rozmontané kusy částí umělého života, který se procházel ulicemi celého světa.

„Pane Kimora, říká Vám něco muž Katsu Macudo?"

„Měl by?" nechápavě odpověděl majitel servisního obchodu.

 „Pan Katsu Macudo, byl zavražděn. Vyšetřuji vraždu pane Kimora. Macudo vlastnil erotický klub Yorokobi, kde měl Mecha - lidi tzv sex boty. Našel jsem v jeho záznamech vaší adresu v kalendáři. Nechával zde své Mecha testovat, ... ?!"

Kimora se podrbal na hlavě, vzal k sobě velkou knihu záznamů. Do této knihy si ručně vše zapisoval.Měl tam založené faktury, platby a druhy oprav. Nalistoval, projel rychle celou záznamovou knihu.

„Ano, vzpomínám. Říkáte zavražděn?" vyděsil se, nechápavě pohlédl na Mechu před sebou.

„Pane Kimora, kolik měl přesně pan Macudo evidovaných Mecha - lidí, které jste testoval, spravoval. Byli všichni pravidelně testováni? " zeptal se Conan.

Chtěl mít ve všem jistotu a věděl, že tu určitě nalezne nějakou odpověď, která ho v případu posune dál.

„Vy si myslíte, že ho zabil Mecha?" řekl se strachem Kimora a trochu se mu rozklepala ruka, která držela list papíru ze záznamové knihy. Došlo mu co si detektiv zřejmě myslí.I když by to bylo šílené. Nic takového se přeci stát ani nemohlo. Byli to jen stroje. Jaký stroj by zabíjel svého pána a také proč?

Conan neodpověděl a čekal na odpověď.  Kimora otáčel stránkami až narazil na stránky, které v knize záznamů servisu patřili právě Mecha pana Macudy.

„51 Mecha" odpověděl detektivovi Tamakimu.

Conan se zvědavě naklonil a nahlédl do knihy na řádek, kde držel Kimora svůj prst.

„51? Není jich jen 50? podivil se nechápavě Conan.

V záznamech a výslechu bylo uvedeno 50 Mecha lidí.

„Ano pane, 51, podívejte se sám ... " řekl Kimora a naklonil knihu přímo k očím Mecha detektiva.

Conan si vzal knihu se záznamy do rukou. U každého Mecha bylo výrobní číslo, ID značka, funkce, datum testů a oprav. Podle záznamů byli všichni řádně testováni. U jednoho záznamu bylo červené kolečko, které značilo datum minulého měsíce.

„Co je to za značku?" zeptal se Conan a poťukal ke značce

„Tím si značím systémovou poruchu u daného Mecha - člověka" odvětil klidně Kimora

„Poruchu systému?" zeptal se naléhavě Conan.

„Ano, to je celkem běžné, ... Může se to stát, když je přehlcen Mecha - člověk příliš daty, úkoly, či nějakou stimulací. Však to musíte znát sám. Jste přeci jen Mecha..." řekl opatrně, nechtěl Mechu před sebou nějak urazit.

„Né, ani moc neznám, co tím přesně myslíte ? Jak moc je to běžné, vždyť společnost Mecha Empire stále dělá aktuální software. Společnost se stará o to, aby k těmto záležitostem přeci nedocházelo. Každý z Mecha má přeci v sobě zabudováno, že si čistí průchody registrů paměti sám, .... " vysvětlil Conan.

„No časté to je teď, za poslední měsíce. Není to jediný Mecha - člověk, kterému jsem musel ručně odmazávat paměť. Vy Mecha lidé můžete mít v mnoha směrech již vlastní úsudek, fungujete skoro jako skutečný člověk, ale vaše paměť je omezená kapacitou toho co můžete do sebe vstřebávat za informace. Dál už to prostě nejde. Můžete mít jistý názor, úsudek, ale vaše kapacita systému, vaše mysl už dál neudělá další kroky. Poslední dobou jsem zaregistroval, že si Mecha - lidé odmazávali sice registry paměti, ale uchovávali a třídili si vlastní vzpomínky do jistých podskupin. Začali zřejmě přemýšlet o svých úkolech a požadavcích majitele. Dříve všechno co takový Mecha dostal za informaci mohl vyhodnotit do souvislostí Ano či Ne. Vykonat či Nevykonat, zpracovat či nezpracovat, ale neuvažoval o tom do hloubky. Tento Mecha člověk, u kterého jsem prováděl test si na věci, které dostával jako podněty hledal vlastní odpovědi, vlastní cestu, za každou vstřebanou informací, která se mu dostala do systému, bylo jaké si jeho vytvořené slůvko, ale. .... Zřejmě začal myslet, nad svými úkony, odpovědmi, nad každou událostí .... " vysvětloval Kimora.

 „Myslet?! Vy si myslíte, že začali snad Mecha - lidé myslet, že by se odpojili od celkového systému Mecha Empire? " řekl dost vyděšeně Conan. I jeho samotného to šokovalo.

„No řekl bych, ... přirovnal bych to k jistému probuzení mysli, jestli vám ta odpověď takto stačí" odvětil svůj úsudek pan Kimora a díval se na nechápajícího Mechu před sebou.

„Proč jste to nenahlásil společnosti Mecha Empire. Kolik takových Mecha - lidí jste měl ve svém servisu?" řekl naštvaně Conan.

„Proč bych něco hlásil. To není moje starost hochu, za to placený nejsem. To je problém Mecha Empire, né můj!" řekl dotčeně Kimora.

Conan Tamaki byl v šoku. Pokud by tato hypotéza byla pravdivá znamenalo by to dost velké komplikace pro celou společnost Mecha Empire, ....

Konec 7 části