Mechanická láska - 2 díl

2

00:23, 29. říjen 3021

Harold dorazil z vyšetřování do svého bydliště. Bylo skoro půl jedné ráno, když otevřel dveře svého bytu. Světla se okamžitě rozsvítila do úsporného režimu, protože rozpoznávali daný čas.

Harold bydlel ve starém nájemním domě. Bydlel v Tokijském městě Musashino v prefektůře Tokia.

Harold si došel ještě na pár sklenek v malém Nonstop baru. Kousek od své čtvrtě, kde bydlí. Byl to ještě jeden z mála barů, kde byla lidská obsluha a Mecha - lidem byl vstup zakázán. Musashino bylo v porovnání s jinými městy a čtvrtěmi Tokijské metropole klidné, nebyl tu ten obrovský ruch jako tomu bylo Ginze nebo Šibuje. Dříve tomu bylo zcela jinak, ale lidé se začali co nejvíce stmelovat do tokijských obchodních čtvrtí. Musashino je od samotných obchodních čtvrtí daleko pouze čtyřicet minut autem a metrem například do obchodní čtvrti Šibuja padesát minut ve špičce.

 / Tokio není město jedná se o prefektůru/ Musashino ( 武蔵野市) je město v Tokiu. Musashino leží na ostrově severně od a západně od centra .Spadá do metropolitní oblasti Velkého Tokia./ čti MusashínoShí/

Bydlel zde už nějaký ten čas, měl tu svůj klid. Jeho byt v nejvyšším patře starého poloprázdného nájemního bytu mu naskýtal pohodlí, které potřeboval. Harold obýval poslední patro a jeho společníkem mu byla kočka Monroe. Monroe byla asi tříletá kočka, kterou jako kotě našel.

Harold, když viděl svou kočku , která se k němu ospale, ale vřele šourala, pohladil jí a pozdravil. Kočka se mu zatím něžně proplétala u nohou a otírala se mu hřbetem o nohavice. Harold otevřel lednici a vytáhl malý sáček s kočičím masem. Vzal misku, která byla umytá na odkapávači a nasypal do ní masovou kočičí směs. Monroe skočila bleskurychle na kuchyňskou linku a hlavou hladově strkala do misky. Jemné vousky se jí namočili v jídle, ještě dříve než začala jíst. Monroe spokojeně mňoukala. Harold položil misku na zem, kočka dychtivě začala jíst. Vytáhl si ze skříňky v kuchyni lahev whisky, odšrouboval víčko a napil se přímo z lahve. Svoji whisky měl rád, pomáhalo mu to fungovat v tomto světě aspoň trochu. I když tohle byla cesta do samotného pekla. A to on věděl. Sundal si zatím košili, a ledabyle jí odhodil na židli. Podíval se na sebe do zrcadla.

Vypadal unaveně, věděl, že bude muset ze sebou něco začít urychleně dělat. Na druhou stranu, na svůj věk vypadal ještě dobře, jen únava a šedé vlasy přibývali a mísili se tak s jeho špatnou náladou, která byla viditelná.

Přemýšlel, proč k němu dali na vyšetřování Mecha-člověka. Do teď pracoval sám, nebo s Namatou a Aikawou. Očekával, že určitě zítra půjde ke kapitánovi. Kapitán Hiro Fujita zatím nad ním držel ochrannou ruku. Snad tomu bude i nadále. Byl si vědom, že trpělivost kapitána může kdykoliv skončit.

V centru za městem se vracel z vyšetřování i Mecha - člověk Conan Tamaki, který měl svůj první pracovní den za sebou. Conan bydlel v Tokijské obchodní čtvrti Velkého Tokia, kde dostal od Mecha Empire krásný, nový prostorný byt ke svému užívání. Toto nebylo žádným standardem, aby Mecha mohli bydlet sami a měli svůj vlastní domov. Mecha - lidé bydleli u svých majitelů, když nějaké měli. Pokud patřili nějaké instituci, či firmě byli pro ně určené speciální kapslové hotely pouze pro Mecha.

Kapslový nebo také buňkový hotel (japonsky カプセルホテル) je typ hotelu, který se neskládá z pokojů, ale jednotlivých kapslí či buněk. Jsou vystavěny v řadě, obvykle na sobě. Je rozšířen především v Japonsku a Číně. K ubytování láká nízkou cenou. Oblíbený je také u pracovně vytížených lidí, kteří chtějí přespat blízko svých pracovišť, a ušetřit tak čas za dojíždění.

Conan bydlel ve velmi vysokém nájemním domě v obchodní čtvrti Šibuja. Bydleli zde převážně lidi z vyšších vrstev, převážně obchodníci a jejich rodiny. Rodiny, které vlastnili své Mecha-lidi. Byl to paradox.

Šibuja (japonsky: 渋谷区; Šibuja-ku) je zřejmě nejrušnější ze 23 čtvrtí Tokia: nachází se zde velké množství obchodních domů, sídel firem, ale také restaurací (včetně asi jediné české restaurace v Tokiu), barů, hudebních klubů apod., díky čemuž je Šibuja proslulá svým nočním životem. Je to také centrum módy, touto čtvrtí se promenuje mnoho mladých lidí v často až extravagantním oblečení. Ačkoli je Šibuja především zábavní a obchodní čtvrtí, najdeme zde i školy. Stejnojmenné nádraží, které je hlavním dopravním uzlem čtvrti, leží na lince Jamanote. 

Conan otevřel svůj byt. Byl pěkný a prostorný, plný světla. Conan tu měl vše co by ke svému androidímu životu potřeboval, jeho nároky nebyli zatím nikterak vysoké, vlastně byli minimální. Mohl by klidně stát někde v hyperpoweru (speciální stojan určený pro Mechy, kde mohli v klidu odpočívat či si plně aktualizovat svůj software).

Conanovi byla přidělena tato možnost bydlet sám mimo společnost Mecha Empire. Dostal velký byt a své instrukce k vyšetřování. Nevěděl a nepřemýšlel nad tím proč byl stvořen, jeho úkoly byl jasné. Měl za práci vyšetřování. Byl vytvořen jako unikátní prototyp. Mecha - lidé společnosti Mecha Empire pracovali také na policii, ale né jako detektivové ve vyšetřování zločinů. On byl jediný z Mecha, kdo se mohl přímo podílet ve vyšetřování. Ostatní Mecha u policie pracovali jako pouhý pochůzkáři, security, a administrativní výpomoc.

Conan si sundal kravatu z krku, sundal si svou uniformu a tu odložil na němého sluhu u své velké, prostorné postele. Dokonce si ani nevyzul boty v genkanu.

Genkan ( 玄関 ) jsou tradiční japonské vstupní prostory pro dům. Obvykle se nachází v budově přímo před dveřmi. Primární funkcí genkanu je pro vyzutí obuvi před vstupem do hlavní části domu nebo budovy, či bytu.

Mecha - lidé netrpěli únavou jako lidé, pokud tedy nebyli třeba vystaveni vysokým teplotám, nebo naopak chladu. Jejich únava spíše spočívala na přehlcení informacemi v paměťovém sektoru, který pracoval s jejich celkovým zařízením. Mohlo docházet k nestabilitě programu, a když by jejich přehlcení bylo vysoké mohlo dojít k jistému zhroucení programu jejich softwaru. Aby mohli se těmto situacím vyhnout a mohli načerpat energii do svého mechanického těla, potřebovali spánek podobný lidem. Mecha - lidé spali podobně jako lidé, ukládali se do spánkového režimu, a byli jim simulovány sny. 

Mecha - lidé, které vyráběla společnost Mecha Empire byli lidmi nové generace - Humanoidi. Stali se novým druhem lidí. Conan byl speciálním prototypem, jistým zkušebním výrobkem a inovací.

Conan měl svůj program, svoje vnitřní nastavení, jako každý z Mecha - lidí, žili pro něco ... Nedělali vlastně chyby. Věděli přesně co mají dělat, kdy a jak, ... To možná společnosti lidí vadilo. Byli prostě jen stroje. Fungovali jen tak , co měli v programu, mohli se učit mnohým věcem, měli své vlastní myšlení, ale úsudek vždy vycházel z daného programu. Byli uměle geneticky upravení , tak aby měli větší fyzickou výdrž a snesli vyšší emoční zátěž. Jejich rozhodování nemělo být ovlivněno emocemi, pouze nahraným programem.Jednali strojově. Byli však výkonný a jako pracovníci byli velmi specializovaný, uměli toho opravdu hodně a zastali mnoho práce. 


Lidé se stali vlastně v očích genetiky nepotřebnými. Byli pro genetické inženýrství společnosti Mecha Empire podřadnou třídou. I když navenek mělo vše působit naopak. Mecha - lidé, lidé nové generace měli kvalitní genetický profil, který byl uměle vytvořený. Mecha - lidé vypadají dokonale po všech stránkách. Mecha Empire byla se svou výrobou Mecha - lidí dnes tak daleko, že androidům rostly vlasy, vousy, nehty ... Měli v sobě biokomponenty podobné lidským orgánům, byli to jen prvky, které ten stroj poháněli a udržovali jim jak software, tak hardware. V těle jim kolovala uměle vytvořená Nano - krev, která poháněla jejich umělá těla.

Peníze z prodeje Mecha - lidí plnilo kapsy obrovské firmy. A ta vyráběla další a další nové stroje. Bylo to vlastně pro mnohé obyčejné lidi hrůzostrašná realita, které denně čelili.

V restauracích lidé byli obsluhovány Mecha - lidmi, v obchodech místo živého prodavače byl opět Mecha a nebo jen elektronická monitorovaná kasa, ... Ve školách učilo 70 procent Mecha učitelů, atd. Byli prostě levnější. Nedostávali žádný plat, ...

Harold se s tímhle těžko srovnával, stejně jako další lidé kolem. Zjistit, že jste nahraditelný jako lidská bytost je těžké. Lidská složka přestávala být potřebná. Harold měl pocit, že se ztrácí lidství a to pro co My lidé jsme na Zemi. Pro Harolda a další lidi, byli prostě Mecha - lidé zbytečností.

Nevraživost k umělému životu byla na místě.

Conan odešel do koupelny ve svém bytě. Mecha - lidé se mohli sprchovat stejně jako lidé. Voda jim nevadila. Mecha - lidé se koupali a oplachovali převážně, když měli pocit zašpinění svého bio - těla. Nepotili se a nepáchli. Conan se na sebe podíval do zrcadla a pouvažoval nad sebou. Opravdu nevypadal jako bojovník Conan. Promítal se mu obraz hrdiny mýtického fantasy románu.

Tokijská policejní stanice - 10:33 

Na policejní stanici dorazil Harold, odložil si svou koženou bundu přehodil si jí přes židli a ještě než stačil zasednout za svůj stůl, na kterém bylo vidět, že se dlouho neuklízelo, uviděl jak ho z protější kanceláře volá kapitán oddělení Hiro Fujita.
Harold nadzdvihl obočí, odfoukl si dost nespokojeně a vydal se ke kapitánově kanceláři.
Když otevřel kancelář, která stála na vyvýšené železné konstrukci uviděl stát v místnosti Conana.
Ano toho mladého Mechu s kterým měl tu čest se už seznámit. Podíval se na něho opravdu nepříjemným pohledem a usedl za stůl. Mecha nechal jeho nepříjemný pohled bez odezvy a díval se před sebe.

„Harolde, máš nové vyšetřování , nový případ. Ke spolupráci ti bude asistovat tady Conan Tamaki, Mecha - člověk z Mecha Empire." oznámil zpříma kapitán Fujita.
Harold se otočil, znovu se podíval zle na mladíka. Conan stál vedle, jako panák ve výloze.
„To nemyslíš vážně, Hiru!?" rozčílil se Harold a v hlase se mu objevila ostrá trpkost.

„Podívej Harolde, Conan je nejnovějším prototypem Mecha - člověka, je zcela novým druhem. Mecha Empire nám ho propůjčilo na zkoušku, ... " začal nadšeně s vysvětlováním kapitán. Dalo by se říct, že se až tetelil.
„A proč jako ke mně, proč ho nedáš někomu jinému ?!" začal se rozčilovat Harold.
„Ty moc dobře víš, Hiru, jak já nenávidím Mecha - lidi. Proč já, ...?! To jsem tu snad jediný ?!? " jeho rozčílení pokračovalo a nabývalo na síle. Dožadoval se odpovědi a vysvětlení.

„Tak podívej Harolde, já jsem tu kapitán, ty jsi poručík. Jsi u Tokijské policie, byl bych rád,kdyby si nefňukal jak malá holka a začal se sebou něco dělat. " Fujita si spojil dlaně a prosebně se díval na poručíka Millera.

„Nechtěj, abych do tvé kázeňské složky, která už dělá pěkný román, připsal i tohle!" odvětil rázně až skoro s výhružným tónem kapitán Hiro Fujita.
Doufal, že to Haroldovi je jasné, kam tím míří a co by mohlo následovat.
Poručíkovi to jasné bylo, ...
Harold se zprudka postavil tak, že se židle trochu zakymácela . Židli prudce zasunul tak, až se kapitánovi po stole rozkutálela tužka.

„Jasně jsou v tom prachy, které ti Mecha Empire dala, ..." vyjel se vztekem v hrdle Harold, a dal si ruce v bok. Jeho postoj dával najevo absolutní nesouhlas.

„Je to tak průhledný, Hiru!" Harold měl o celé situaci okamžitě jasno.

„Dali ti prachy za to, že budeme mít tady toho panáka na stanici!" pokračoval Haroldův upřímný hněv, a opět projel očima po Conanovi.

Conan stál vedle a v sobě náhle ucítil jistou emoční nestabilitu. Cítil z poručíkova hlasu, že je zde nežádoucí. Hlas poručíka Millera byl plný agrese.

„Já nepotřebuji žádného asistenta, pracuji sám, ... ! upozornil Harold.
„Proč mi tohle děláš, Hiro?!" prosil Harold a věděl, že si nebude moci vyskakovat . Věděl, že bude muset uposlechnout kapitánův rozkaz. Byl si sám vědom, svých prohřešků a toho, že Fujita nad ním držel ochrannou ruku možná už příliš dlouho.
Fujita se na něj podíval a pak pohlédl nadšeně ke stroji, který jen vše tiše pozoroval ze svého místa.
„Harolde, je to špička z Mecha Empire. Bude nám hodně nápomocen na oddělení! ... " apeloval kapitán.Věděl, že Harold je dobrým policistou a ví, že si prošel opravdu špatným obdobím, měl Harolda svým způsobem rád a jeho úspěchů si vážil.
„Tohle to, jo? řekl s dávkou výsměchu „Vždyť mu teče mlíko po bradě, ... !" konstatoval Harold nad mladistvým vzhledem stroje.

„Víš co mi může celej Mecha Empire, ...!" řekl důrazně Harold
„Je to ještě mladej kluk, Harolde. Dej mu šanci. My ho potřebujeme." kapitánův hlas byl prosebný a vřelý.

„Kluk!?" zopakoval popudlivě Harold. „Hiro, je to robot, posraná plechovka, kus plastu, syntetiky a pár obvodů" uvedl na pravou míru poručík Miller.

„Není to živej kluk a já ho nepotřebuji. Ty ho potřebuješ! Jsou v tom prachy, ale na to já prostě seru!"

„Živej, neživej, prostě tady je, aby nám pomohl s vyšetřováním" řekl neústupně kapitán
„Na, tu máš, ...!" a vzal ze stolu elektronickou složku. „Přečti si o něm něco, o jeho modelu" pobídl Harolda.

Harold si složku vzal do rukou a znechuceně odešel z kanceláře. Dveře kanceláře se silou, kterými je za sebou zavřel ještě chvilku otevírali a zavírali.

Kapitán Fujita, byl od Harolda zvyknutý už na mnohem horší reakce a tak to nechal být a šel ke Conanovi. Pohlédl na něho s nádechem velkého očekávání. Chytil ho za paže a dodal, ...

„Tak do toho chlapče, vše bude v pořádku!" ... povzbudil Mecha člověka a vyprovodil ho ven ze své kanceláře.
Conan slušně pokývl hlavou a následoval Harodla, v jeho tváři byla znatelná nejistota z atmosféry, která tu panovala.

Harold seděl dál za svým stolem a projížděl si zatím práci, kterou měl udělat. Zatím se čekalo na pitvu a už brzy by měli vědět něco blíže. Harold zvedl hlavu, když před sebou viděl toho plastového panáka, který má být jeho partner. Odvrátil hlavu s opovržením, když ho před sebou viděl.

„Co? Co je, co máš za problém?!" ohradil se Harold, když spatřil u svého stolu stát Mechu

„Jsem moc rád, že s vámi mohu pracovat , poručíku Millere" řekl nadšeně Conan a snažil se trochu přenést pozitivní nálady na Harolda.

„Když jsme teď tým, možná bychom se měli lépe poznat?" řekl zdvořile Mecha - člověk a snažil se o malý přátelský úsměv.
Harold jeho pozitivní přístup nesdílel a nechtěl sdílet se strojem vůbec nic.
„Tak hele, aby bylo jasno, my dva žádnej tým netvoříme!" vpálil mu neslušně Harold a pokračoval ve svém vysvětlování.

„Nejsi můj parťák, jsi Mecha, nedělej si příliš iluze ... !" Harold doufal, že to Mecha pochopí.

Conan pociťoval odstrkování z každé strany a to byl mezi lidmi vlastně jen pár hodin. Kdyby to mohl nějak specifikovat, cítil opovržení, nechuť, a zlost. Tohle z lidí cítil. Opovržení mu lidé dávali tvrdě najevo.

Conan nedal nic znát a usedl k pracovnímu stolu naproti poručíkovi.

Conan se přihlásil čtečkou prstů k informační tabuli na svém stolu a připojil se tak do svého pracovního profilu. Otevřel si složku s případem, který mu byl přidělen ve spolupráci s poručíkem . Conan si prohlížel nafocené důkazy a veškeré dostupné informace erotického klubu Yorokobi. Tiše si pročítal veškeré informace k případu a sledoval tenký monitor před sebou.

„Poručíku!" vyrušil Conan Harolda
„Já bych se tam vrátil, poručíku ..." začal naléhat Conan a podíval se na otráveného kolegu.

„Nikam nejdu, musíme čekat na laborku a výsledky z pitvy" odvětil hned Harold a nechápal Mechu před sebou.

„Já vím poručíku, že nejste rád, že máte ke své práci přiděleného Mecha - člověka. Měl byste se přes to přenést. Už dávno nežijeme v minulosti. Mecha - lidé jsou všude a jsme součástí vašich životů" vysvětloval v klidu Conan a řekl situaci tak jak je.

Harold se zamračil, pohlédl na Conana vedle sebe.

„A to je právě ten problém!" okamžitě odvětil Harold „ Proč se mi pracovat s tebou nechce „Já nebudu pracovat s toustovačem, a teď si dej voraz mladej!"

Conan vstal a přistoupil odhodlaně k poručíkovi. Překlonil se, položil mu svou ruku na jeho rameno.

„Já tedy podám hlášení svým nadřízeným a kapitánovi Fujitovi o tom, že odmítáte pracovat na přiděleném případu " řekl výhružně stroj. Conan byl odhodlán pustit se co nejdříve do vyšetřování.Měl své instrukce a těmi se řídil.Nechtěl ztrácet drahocenný čas.

To co následovalo, ale určitě nečekal.

Harold vstal a chytil Mechu za límec u košile a přimáčkl ho rázným švihem na skleněnou zeď . Byla to taková rychlost a takový švih, že se Conan nestačil ani bránit. Conan byl skoro ve vzduchu, cítil jak se jeho špičky bot zlehka dotýkají podlahy a paty má ve vzduchu.

„Tak teď mě dobře poslouchej, ty panáku, ... ! Kdyby mělo být po mým, tak z tebe udělám plechovku na tuňák!! Takže bych ti doporučoval, mě nenaštvat!" řval Harold a držel Conana stále za košili.

Aby to Conan lépe pochopil, ještě s ním pro jistotu silně zacloumal. Ze zdi začali padat na zem papírové lístečky a vzkazy, co měl Harold na zdi přilepené.

„Nerad ruším, poručíku" ozval se za nimi hlas, který patřil důstojníkovi Kioshi Namato, který právě vstoupil do této rozepře mezi poručíkem a Mecha - člověkem.

Harold povolil své silné ruce, které svírali v pěst Conanův límec košile s kravatou.Pustil Conana a otočil se. Vedle nich byl Kioshi Namato s mladou ženou.
Harold náhle zpozorněl, ... žena se slabounce usmála, měla krásné, hluboké hnědé oči, a tmavé vlasy po ramena.

„Poručíku, toto je Akira Macudo, dcera zemřelého Katsu Macudy" oznámil poručíkovi důstojník.

Harold podal zdvořile ruku mladé ženě a představil se. Drobná Japonka mu pohlédla mu do očí.

„Dostala jsem okamžité předvolání, prý potřebujete svolení k výslechu Mecha - lidí z klubu mého otce" oznámila žena
Nebylo totiž jednoduché začít vyslýchat Mecha - lidi. Byli majetkem zavražděného. Pořád to byli zakoupené věci a to celé vyšetřování dost komplikovalo. Pouze rodina v tomto případě mohla dát svolení k výslechu. Kdo a jak bude nadále spravovat tyto mechanické věci bylo v řízení soudů. A to bylo na dlouho.
„Rád bych se zeptal na spoustu věcí, které by nám mohli usnadnit vyšetřování vraždy vašeho otce" oznámil Harold a křečovitě se pousmál , ....
Conan si okamžitě stihl všimnout, s jakým zaujetím si Harold prohlídl pevné a dobře tvarované tělo mladé ženy.
„Poručíku, musíme, ale spolu probrat další plány a postupy, ... " popošel Conan rychleji za Haroldem a upravoval si narychlo svou pomačkanou kravatu.

Conan se domníval, že by celou záležitost mohl se slečnou Macudo vyřídit důstojník Namato.
Harold se otočil a nevrle přistoupil co nejblíže k Mecha , na oko se pousmál, a přecedil tiše mezi zuby, ...

„Řekl jsem, dej si voraz!!" a prstem štouchl Conana do hrudi, stihl ho ještě před odchodem nevraživě propíchnout pohledem.

Conan sklopil nechápavě a zklamaně oči, pohlédl ještě na přihlížejícího Namatu, ten se jen trochu soucitně a chápavě pousmál na Conana. Conan se cítil zmatený a odmítnutý.