5
11:36, 30. říjen 3021
Počasí bylo dnes krásné, a paprsky slunce svítily silně, barevné podzimní listí dělalo v ulicích krásnou atmosféru. Sluníčko přitáhlo ven spoustu lidí, malé děti skotačily a hrály si v listí a pobíhaly v parku. Byli otevřené pouliční stánky s rychlým občerstvením, kde prodávali čaj, kávu a oblíbené japonské nudle Soba.
Harold vyšel s Mecha - člověkem do rušné ulice. Ostré dopolední slunce se mu drze dralo do očí, tak silně, že si musel rukou překrýt obličej. Jeho krok mířil ke staršímu autu, které mělo běžnou výbavu na navigované silnice. Auto bylo starší, ale mělo vše potřebné. Při pohledu na staré auto, však Conan nesouhlasně zavrtěl hlavou, když viděl poručíkův stav po noci, rozhodl se pro své vznášedlo. Ukázal hlavou na druhou stranu, kde stálo policejní vznášedlo.
„Myslím, že bychom měli použít můj stroj" řekl Conan a pyšně se podíval na své policejní vznášedlo, které bylo nejnovějším modelem air vozů.
Harold se zamračil, pokývl souhlasně hlavou. Vznášedla byla rychlá, a bezpečná, on však preferoval starý styl jízdy. „Tak ty máš vznášedlo, jo ... ?" procedil ústy a podrbal se na bradě.
Conan souhlasně pokývl a nastoupil s poručíkem do vznášedla. Přiložil přihlašovací klíč do desky panelu na palubní desce.
„Dobrý den, pane Tamaki " ozval se příjemný ženský hlas „ proveďte identifikační sken k ověření" poprosil hlas z palubní desky. Conan přiložil svou mechanickou dlaň potáhnutou biosyntetickou kůží na ovládací panel.
„Sken prověřen, identifikace v pořádku, kam to bude pane Tamaki? " počítač v autě provedl ověření majitele vozu. Harold se podivil, co všechno tyto nové vznášedla uměli. Jeho starý vůz nebyl mluvící, jediné co měl byla nová navigace, která ho dopravila vždy tam kam potřeboval a to mu stačilo. Už však viděl hodně vznášedel a nebyl ve vznášedlu poprvé. Byly však tak drahé, že ze svého platu by šetřil tak deset let, než by si takovýto air vůz mohl zakoupit.
„Bar Yorokobi, adresa ...." nadiktoval Conan adresu do online navigace
Vznášedlo se zakymácelo, rozvířilo trochu venkovního prachu, světla se rozsvítila a tiše se vzneslo do výše. Mezi ostatní vznášedla.
„Tak co víme, ... co výsledky z pitvy?" začal Harold upřesňovat důkazy k případu.
„Co otisky, máme něco? "
„Nemáme" odpověděl trochu zklamaně Mecha.
„Nemáme?" otázal se Harold a tvář mu z brunátněla.
„Nic se na inhalátoru nenašlo, ani v pokoji, kde zemřel pan Macudo nic není. My Mecha - lidé nezanecháváme otisky, nemáme DNA, jediné otisky jsou zemřelého, zatím to vypadá jako kdyby za smrt mohl , .... " řekl klopýtavě Conan a sledoval ubíhající cestu před sebou.
„Ty si myslíš, že za to může někdo z Mecha - lidí, někdo z Mecha personálu baru Yorokobi?" řekl docela vyděšeně Harold a pohlédl znepokojeně na stroj vedle sebe.
„Já to netvrdím, jen na to směřují k odpovědi z pitvy. Sám se nepředávkoval, když byl poté ještě vrahem škrcen " odpověděl bez emocí Conan.
Vznášedlo usedalo pomalu k zemi.
12:20 , Bar Yorokobi
Conan zastavil svůj air vůz ke kraji chodníku. Podíval se ještě okénkem ven a vystoupil. Jeho pohled spočinul na Mecha - člověku, který se snažil uklízet napadané listí na chodníku a svazoval jej do velkých černých pytlů.
Harold vystoupil a zaklepal na prosklené vchodové dveře baru Yorokobi. Neonový nápis svítil vesele barevnými písmeny, jako kdyby se tu nic nikdy nestalo. Uvnitř klubu byla Akira Macudo, která už policii očekávala.
Akira Macudo zahlédla poručíka Millera venku a šla otevřít. Její tmavé vlasy se leskly se zvláštním tónem, při odrazu neonových světel v klubu.
„Dobrý den poručíku Millere" pozdravila slušně a podívala se opovrženě na Conana Tamakiho, který stál hned za Haroldem. Byl to prostě Mecha. Měl oblečení s nášivkou společnosti, která ho vyrobila. Necítila k němu vůbec žádný respekt. Necítila ho ani, když se jednalo o policistu. Spíše opak. Lidé často cítili odpor k Mecha.
„Všechny Mecha, které otec vlastnil stojí tam vzadu" oznámila Akira a vedla policisty dovnitř klubu.
Mecha - lidé stáli v řadě za sebou, tiše se dívali před sebe. Nevykazovali žádný pohyb, ani emoci. Jen tam stáli jako figuríny. Tiše v řadě. Jako ve výloze.
„Kolik Mecha - lidí, váš otec měl.Kolik jich vlastnil?" zeptal se Harold, když viděl všechny ty androidy stát v řadě.
„Nevím, nevím přesně. Myslím, že kolem padesáti" odvětila dost nejistě Akira.
„Podle zápisu z vyšetřování, by se tu mělo nacházet asi 50 Mecha" řekl Conan a předal poručíkovi elektronický spis. Ten si se zaujetím prohlížel stojící Mecha. Stáli tam ve spodním prádle se značkou společnosti Mecha Empire. Měli perfektní postavy, evropský i asijský styl.
„Dáte si něco poručíku. Bar zavřený není a jestli máte na něco chuť ?"řekla pohotově Akira Macudo a pobídla Harolda, ukázala na velký a plný bar nápojů všeho druhu.
Harold se otočil, podíval se a pousmál , když uviděl bar s takovou výbavou a výběrem alkoholických nápojů. Conan se hned zamračil nad úsměvem poručíka. „No něco bych si možná , .... " Harold usedl na barovou židli.
Slečna Macudo si stoupla za bar a chvilku se dívala na všechny ty lahve s nápoji, které byli před ní. Natáhla se na tu nejlepší lahev whisky, která na baru byla. Podívala se na lahev a etiketu a pomyslela si, že tato lahev určitě bude to, co by poručík rád ochutnal. Odšroubovala lahev a začala nalévat pití do sklenky.
Conan okamžitě nesouhlasně zakročil „Poručíku, měl bych vám připomenout, že jste ve službě, je zcela nepřípustné, aby jste pil!" rozčílil se přihlížející Mecha Conan.
„Conane, buď užitečný, jsi přeci špička společnosti Mecha Empire, výslech můžeš vést klidně ty" napadlo Harolda, aby se mohl aspoň na chvilku zbavit otravného stroje. Pobídl ho k samostatnosti.
Conan pokývl,a i když rád nebyl započal vyšetřování bez něho.
„Jmenuji se Conan Tamaki, zeptám se Vás na sérii dotazů k vyšetřování vraždy majitele klubu Katsu Macudi začal odhodlaně s výslechem a nasadil tak tvrdý a přísný tón svého hlasu.
„Uveď své sériové číslo, svou funkci a své jméno" začal s výslechem. Když viděl tu řadu Mecha- lidí věděl, že to bude dlouhé. Doufal , že by se mohl něco dozvědět. Pracovali tu, byli tu s majitelem každý den.
Jeden z Mecha - lidí vystoupil z řady
„Sériové číslo MP 5545, funkce Sexbot, jsem Mecha - člověk , s vnitřním programem uspokojovat lidské erotické potřeby. Mé pracovní jméno je Mark" představil se Mecha a čekal na další dotazy detektiva Tamakiho, který byl také Mechou.
„Vyšetřuji vraždu pana Macuda, majitele klubu, všiml si někdo z Vás něčeho zvláštního? začal se dotazovat Conan a nespouštěl svůj přísný pohled z Mecha lidí v místnosti.
„Jaký jste měla vztah s otcem, vy jste tu pracovala?" začal Harold také s výslechem.
„Myslím, že vztah nebyl ničím narušen, myslím, že jsme měli s otcem normální vztah, otec -dcera. Občas jsem tu pomáhala na baru" vysvětlovala Akira a sedla si na barovou židli přímo vedle Harolda.
„A matka, jaký vztah měla s vašim otcem matka, jak se dařilo klubu?" zajímal se Harold a usmál se na Akiru, která se dětinsky otáčela na židli.
„Matka zemřela, to je už dávno. Bylo mi devět, .... , a co se týká baru, myslím, že otec byl spokojený. Rozhodně neměl žádné finanční problémy, jestli Vás zajímá toto?" odpověděla Akira.
„To mi je líto s vaší matkou" řekl trochu s lítostí poručík
„Někdo vašeho otce předávkoval záměrně inhalátorem. Inhalátorem co používají lidé při onemocnění astmatem. Někdo musel dobře znát jeho zdravotní stav. Váš otec trpěl silnou srdeční vadou. Předávkováním inhalátoru vedlo k srdeční arytmii. To způsobilo infarkt zástavu srdce" řekl ztrápeně Harold
„A pro jistotu se ho snažil ještě uškrtit. Vrah chtěl mít jistotu, že opravdu dojde ke smrti. Bohužel jsme nenašli žádné stopy, žádné otisky. Všechno co zatím máme, nás vlastně vede k tomu, že někdo, kdo zabil vašeho otce musel být zřejmě Mecha - člověk" řekl svojí prognózu vyšetřování Harold.Akira se vyděšeně podívala, celý klub byl plný Mecha -lidí.
„Mecha? Mecha - člověk, proč by Mecha zabíjel člověka? Vždyť Mecha, ... ptala se nejistě , nevěřícně vyděšená Akira.
Její usměvavý pohled se proměnil do ztrápeného podtónu bolesti a nedůvěry. Bylo viditelné, že je vyděšená a rozrušená. Její hlas se celý chvěl. Rozrušeně a nervózně polkla a nechtěla takové prognóze uvěřit.
Kdyby to byl Mecha -člověk, bylo by opravdu velmi těžké a zcela nemožné najít a usvědčit takového Mecha vraha. Kdyby se podařilo, vypátrat takového Mecha - člověka, který spáchal takový to zločin, byl by prvním Mecha - člověkem, který by měl být souzen. Byl by to celosvětový problém. Problém lidské společnosti. Problém Mecha Empire, společnosti vyrábějící androidi. Zamyslel se nad tím vším tiše poručík Miller.
Harold odešel za Conanem , aby se dozvěděl co zjistil, .... Conan však zklamaně zavrtěl hlavou, ....
Harold se zamračil. Prohrábl si šedé vousy a postoupil k androidovi. Ten nejistě couval krokem dozadu a zády narazil do židle.
„Jak nic?! Vyslýchal si je, všechny? Máš zápis?"dožadoval se odpovědi Harold a rozčíleně pohlížel na v řadě stojící stroje.
Conan se podrbal ve svých černých krátkých vlasech, tak jak to dělají lidé, když jsou nervózní či v rozpacích ....
„Ano, všechny přítomné Mechy jsem zde vyslechl, zapsal jsem si výpovědi, jejich jména, funkce, sériové čísla a nic, ... Nic co by nám pomohlo" řekl na svou obhajobu Conan Tamaki."
Akira Macudo přistoupila zvědavě k poručíkovi
„Máte něco, co by ..?"dotazovala se Akira
Harold zklamaně zavrtěl hlavou a snažil se vysvětlit situaci „Ještě budeme pokračovat, ... My se vám určitě ještě ozveme" rozloučil se Harold a měl se s Conanem Tamakim k odchodu z klubu.
„Tak aspoň vím co rád pijete?" dodala ještě Akira a pohlédla na odcházející dvojici.
Harold opětoval úsměv, ale nechal to bez odpovědi a vyrazil s Conanem pomalu k autu.
14:25 , vně centra Šibuja
Harold vystoupil ze vznášedla a jeho kroky mířili ke stánku k rychlému občerstvení. Měl už velký hlad a s prázdným žaludkem se jeho špatná nálada jen zvětšovala.
„Dobrý den, Harolde, jak to jde?" pozdravil ho přátelsky starší prodávající muž, pan Kiro Ishida
Kiro Ishida, byl starší muž. Věkem kolem sedmdesáti let. Jeho stánek s občerstvením tu postával už řadu let. Harolda tu vídával často a stali přáteli. Pan Ishida, byl vždy slušný a vlídný ke všem.
Harold pozdravil, znepokojeně se poohlédl za sebe a uviděl jak Conan vystupuje ze vznášedla a jde za ním ke stánku. Ten Mecha ho všude pronásledoval. Kam se pohnul, tam se objevil i Conan.
„On je tu s tebou?" dotázal se Ishida, když viděl mladíka v uniformě s logem společnosti Mecha Empire.
Conan mlčel, jen pohlížel na stánek.
Harold nespokojeně přikývl „přidělili mi k práci asistenta, Mechu!" postěžoval si důrazně Harold a vzal si hotové jídlo od Ishidy. Vůně nudlí, omáčky a sýra se mu najednou silně drala do nosu. Ta vůně bylinek, omáčky a sýra byla silná, až omamující veškeré smysly.
„Říkáš Mechu?" podivil se Ishida. Věděl moc dobře jak Harold nemá rád tyhle umělé lidi. A nebyl sám. Kiro Ishida u svého stánku slyšel denně mnoho lidí, kteří vedou svůj tichý boj proti Mecha - lidem. Ta nevraživost tu byla stále a zvyšovala se. Byl sám několikrát svědkem toho, jak lidé na ulici napadali Mechy. Lidé se báli o svobodu, o svojí důstojnost. Přicházeli o zaměstnání.
Harold pokývl hlavou a obratně vrhl dřevěnými hůlkami na nudle.
„Třeba nebude tak špatný. Vnučka si pořídila domů také Mechu, pomáhá jí z chodem domácnosti. Říkám si, že bych si možná také na staré kolena mohl nějakého Mechu pořídit" přiznal se starý Kiro Ishida a prohlížel si trochu nedůvěřivě, ale zvědavě Mechu.
Harold nevěřícně zavrtěl hlavou. Mecha byli věčným tématem. On byl však proti všemu novému. Jenže on sám už tak klidnou dobu jako dítě nezažil. Jeho dětství bylo plné komiksů, videoher a počítačů, ale byla to jen a jen hra. Když se však začali prodávat humanoidi do běžných domácností, už to zábavné nebylo. Harold se jich prostě bál. Neměl je rád. Znal od dětství androidy, ale pořád to byli stroje a nikdo je ani jinak nebral. Neměli jména, jen seriová čísla.
Už dříve se zapojovali androidi do společnosti lidí a do práce. Když však přišla na výsluní společnost Mecha Empire, která začala vyrábět humanoidní androidy, kteří byli dokonalou kopií lidí a hrdě je začala nazývat Nová generace lidí, vše se obrátilo. Lidé se museli najednou vyrovnávat s jistým faktem, že budou jednou nahrazeni. Nahrazeni těmito uměle vytvořenými přístroji.
Mecha Empire řídila své továrny na Nový život , po celé Zemi a v každém státu měla několik svých továren, prodejen a poboček. Poptávka byla i přes nevraživost stále vysoká. Mecha se totiž používali hlavně v armádní složce, výzkumech, školství, zdravotnictví atd.Mecha - lidi byli spolehlivou a levnou spotřebou lidí a složek.
Harold pocházel ještě tzv. Z posledních dětí . Harold se narodil v roce 2970, přesněji 29.12. Narodil se ještě přirozeně. Přirozenou cestou porodu. V roce 3021 už ženy nerodily své děti přirozenou cestou. Jakmile otěhotněly tak se lidský zárodek - embryo vyjmulo z dělohy ženy a byl odchován v laboratoři, ve speciálních boxech, kde byl vyživován umělou placentou. Když přišel čas "porodu", matka si přišla už jen pro své dítě. Všechno toto se dělo kvůli regulaci populace, a také aby se zamezilo porodům nemocných a slabých jedinců. Vše bylo regulované, hlídané. Stále se však rodilo i v domácím prostředí, což bylo nezákonné. Dítě narozené přirozenou cestou nemělo pak právo na žádné očkovací léky, na žádné operace, atd. Lidé i přes všechny tyto velká omezení nechávali své děti narodit se do přirozeného prostředí.
Celý svět byl vlastně jiný . Uměle přetvořený. Bylo mnohem čistější ovzduší, protože se využívali už jen ekologické zdroje energie. Auta už dávno nejezdili na benzín, ... Bylo vše hlavně pouze na solární energii, na elektřinu, ... Jenže začínal chybět život. Lidí nepřibývalo, pouze ubývalo a strojů těch přibývalo.
Haroldova generace "Posledních dětí" byla vlastně pro nově uměle narozené děti už staromódní. A docházelo ke konfliktům v názorech, ....
Konec 5 části
Žádné komentáře:
Okomentovat